Libor Dohnal

Psí životopis paní Kelly Lady Scully z Kočičího údolí

2. 12. 2010 0:55:14
♥Jelikož píši svými tlapkami dost nečitelně, nadiktuji ho svému nynějšímu páníčkovi.♥ Takže budu mu hafat a on to napíše. Samozřejmě mi přitom musí dávat pamlsky a něco dobrého do bříška.
To jsem já, Kelly Lady Scully z Kočičího údolí. Dovolte mi, abych se Vám představila

To jsem já, Kelly Lady Scully z Kočičího údolí. Dovolte mi, abych se Vám představila

P že jsem asi mix jezevčíka či teriéra a knírače, ale já jsem Bond teriér a jmenuji se celým jménem Kelly Lady Scully z Kočičího údolí - chovná stanice Akta X - nevysvětlitelné jevy.

Narodila jsem se v únoru roku 1996 v LA (čti el ej - tedy v Lesních Albrechticích:-). Jako štěňátko si toho moc nepamatuji. Chodila jsem většinou po vesnici a u popelnic či jinde jsem snědla co mi vonělo.

Mí předchozí asi dva majitelé mi totiž občas dávali jen zbytky, když něco zůstalo a jak jsem jim byla nepohodlná - to když jsem si zardousila občas nějakou slepičku a oni to museli platit - přivazovali mě na
řetěz k boudě.takhle jsem vypadala v r. 2000

Mou dlouhou blonďatou srst moc nečesali ani nestříhali, tak když nebylo moc zima, chodila jsem se koupat do rybníčku. Když mě hodně zlobili nebo jsem si taky chtěla hrát, kousala jsem do papučí a bot na
chodbě, neměla jsem žádnou svou hračku. Pak mě zaháněli a zavírali za trest. Snažila jsem se vždy někde schovat. Když mě pustili, chodila jsem po vesnici i přes silnici a zjistila jsem, že když se blíží něco
většího než jsem já, musím počkat.

Když jsem trošku vyrostla, pejsci z celé vesnice za mnou začali běhat a všichni mě chtěli. Nedalo se před nimi schovat a já měla třikrát štěňátka.  Nejhorší bylo, když mi je skoro všechny sebrali, nechtěla jsem je dát ale oni byli silnější.

Jednou jsem pak zaslechla, že mě dají pryč, že dávím slepičky a co pořád se štěňátky.já v roce 2000


Ale v červnu roku 2000, když jsem předtím měla štěňátka potřetí, si mne vzala jedna hodná panička s jejím páníčkem. Měla jsem na hlavě modřinu a byla trošku zablešená a oni si mě přesto vzali. Z páníčka jsem měla první den trochu strach, byl takový veliký a já malinká, ale neubližoval mi jako ti předtím, jen mne hladil. Hned druhý den jsme šli na výlet lesem i přes pole tam, kde já nikdy nebyla.

Když mne zavolali, hned jsem přišla, aby mě nepotrestali, i když jsem chtěla běžet zrovna za srnkou či zajíčkem. Ale byli ke mně hodní a ještě mi dávali dobrotky - nějaké piškoty. Capkala jsem asi 25 km, zpátky jsme šli po silnici a pořád bez vodítka. Chodili jsme na výlety a opékání a já už nemusela lovit slepičky a k popelnicím mi říkali fuj. Grilované kuře, párečky, klobásky a při opékání, to mi moc chutnalo.

Přestala jsem se škrábat a dovolili mi spát v postýlce i na pohovce. Házeli mi aportky i do vody a já si začala hrát s pískacími hračkami a balónky, ale ty moc nevydržely. Na podzim r. 2000 jsem šla na
místní peskyjádu a vyhrála s páníčkem 1. místo. Nevěděli, že umím chodit po žebříku a i jiné věci, jako skoky do vody pro aport.
Začala jsem tehdy, většinou s paničkou, chodit na cvičák a připravovali mě prý na zkoušky ZOP a agility. img00029.jpg

 

Jednou v květnu 2001 jsme šli opékat na cvičák. Já chodila skoro vždy na volno, i po silnici. Viděla jsem pejsky a šla za nimi, jako vždy. Panička na mě zavolala, ale já si řekla, ještě chvilku. Když jsem
se vracela zpět přes silnici, jelo auto, tak jsem si řekla, že jak přejede, už můžu.

Ale ono hned za ním jelo další - nevěděla jsem, že jich může jet víc za sebou. Už jsem se nestihla vrátit a to auto jelo hrozně rychle a ani nebrzdilo. Tak jsem se přikrčila a bum... vše mě bolelo a nemohla jsem vstát, panička mě chtěla odnést, ale já se jí bolestí zakousla do ruky... páníček běžel pro auto a k veterináři jeli sice rychle, ale připadalo mi to jako věčnost. Když jsme tam dorazili, autu se kouřilo od kol a brzd.

Pan psí doktor se na mne nedíval moc hezky, ale dal mi píchanec a mě se trošku ulevilo, mým páníčkům zprvu nechtěl říct, kdy bude operace a orientační cenu. Pejska jako já (křížence) v jeho ordinaci asi ještě neviděl.
Uspali mě na rentgen, mám vytržený kyčelní kloub a zlomenou pánev. Jeli jsme domů. Roztříštěné kůstky mě píchaly a bolely, nemohla jsem se pohnout. Na operaci jsme jeli až za tři dny, kdy už jsem málem odešla do psího nebe...Nemohla jsem pak dlouho chodit a páníčci mi koupili na nošení měkkou tašku s medvídky.po operaci po sražení autem

Za nějakou dobu jsem se zkusila postavit alespoň na tři nožky. Šlo to, ale bolelo. Měla jsem další operaci, tentokrát mi dali spony do zlomené pánve. Byla jsem ráda v tašce, koukala na ostatní pejsky a sem
tam se vylezla vyvenčit. Snažím se lízat rány, ať se dřív zahojí, mám v nich nějakou nit, o které jsem si myslela, že tam nepatří. Jezdíme pak znovu na šití. Konečně už můžu znovu trochu stát, i když stále
kulhám. Jizvu stále mám, ale rána je zahojená. Nemůžu tak skákat jako dřív. Mou dlouhou srst nechali páníčci zkrátit, nelepí se na mě tolik bodláky a vidím lépe, když mi to nepadá do očí... no, jsem krásná
holčička a mám nádherné čokoládové očička !na výletě čekám na vlak

Pak jedeme na dovolenou na Slovensko - pan psí doktor říkal, že pokud nemám bolesti, můžu chodit po horách. Máme hezkou malou chatičku nad Terchovou. Jednou jdeme s páníčkem na výlet na horu Velký
Rozsutec. V lese cítím zvláštní pachy zvířat, které jsem v životě necítila (asi vlky a medvědy, pozn. zapisovatele). Ale radši se vracím za páníčkem.

Jsem výše jak 1600 metrů, svítí sluníčko, mám žízeň. Došla voda, tak olizuju z páníčka aspoň jeho pot. Jdeme dolů. Dorážíme k prameni a pijeme a pijeme. Přenáší mě přes traverzy, řetězové žebříky, abych nespadla dolů. Konečně odpočinek, nějací turisti nás předcházejí a křičí pozor - zmije, zmije! Nevím co to je, ale určitě bych ji zakousla, když jsem ji neviděla, musí být malá asi jako myš.

Zkoušky ZOP (ovladatelnost) už mám, teď se mnou panička běhá agility. Jedeme někam na závody. Panička je nervózní, proč? Nějaká paní pískne a hned prý hop, hop, Kelly hop. Ale musím ji uklidnit, proto si lehám na záda do trávy - klid paničko, kašli na paní s píšťalkou a pojď se mazlit a hrát!

V r. 2002 mi přinesli mi domů malé štěňátko, ale to není moje. Mě už nechcete? No nic, musím ho vychovat, je to takový malý drzoun. Už nemůžu moc v klidu odpočívat, když páníčci jsou v práci. Fox pořád zlobí, naštěstí nemůže ještě vyskočit na pohovku, tak tam mám klid. Zjišťuji, že to zas není tak špatné, mít psího kamaráda. Ale na cvičák ho zatím neberou, je asi moc malý. Tak mu aspoň jednou donesu ze cvičáku kousek uzeného žebra, dojdu domů sama, panička se mi kdesi toulá, však mi páníček otevře.s Foxínkem na výletě


Jezdíme na dovolené, výstavy pejsků. Agility se mnou začal běhat páníček - ten je klidný a není nervózní a taky mě tak nehoní a běhá pomaleji. A co je nejlepší, stará se dobře o dobrotky do mého věčně
hladového bříška. Dostávám občas nějaké ceny a lesklé poháry, do nich mi dávají pamlsky. V Hranicích jsem dokonce dostala dokonce dva velké poháry - a hlavně pak klobásky, prý jsem byla nejlepší asi ze 100 pejsků z celé republiky. Fox už vyrostl, že je větší jak já. Jezdíme do domova důchodců, mám prý nějaké canisterapeutické zkoušky.

V agilitách jsem postoupila ze základní kategorie A1 do další A2. Ale nejradši mám běhání po poli a lese, za zvěří, kočičkami, aportky i do vody a hlavně dobré papání a pohodlíčko.

Občas si ráda vlezu do své tašky s medvídky, ve které jsem se nosila, když mě přejelo auto. Akorát mi do ní občas chodí ležet i Fox, ale já si vždycky někde uvelebím. Když jsme šli v roce 2005 na kratší (41,5 km pozn. zapisovatele) dogtreking Oderský puchýř, sice jsem se asi 10 km nesla, lesem mě to moc bavilo, ale po dojití mě bolely nožky. Příště jim řeknu, ať mě nesou delší část, jsem přece už nějaká dáma. Ale potěšilo mě, že Foxík byl taky zchvácený, o páníčcích ani nemluvě, ha(f) ha(f) haf. Nejhezčí byl pak spánek doma, a když mi donesli vodičku a piškotky až do postýlky.S Foxem na chatě


A jéje. Panička se nám asi zbláznila a chce si pořídit další štěňátko. Nahnala pánečka do auta a najednou mám doma Alfíka. Ale o toho se jim starat nebudu, jsem už nějaká dáma.

Dále běháme závody agility a jezdím na psí výstavy. Občas jdeme na stupně vítězů, točí mne na kameru do televize. Už neběhám všechny závody, protože mne bolí nožičky. Jen maximálně jeden denně. V r. 2008 jsme byli s paničkou a páníčkem ve zkouškách agility SA2 v Prostějově na stupních vítězů - Foxínek byl první a já druhá, třetí byla nějaká šeltie - no my kříženci jsme prostě nejlepší. Alfík je ještě trdlo,
běžel poprvé a samá diskvalifikace.

Jinak mám další zkoušky ZZO, pan rozhodčí se divil, že to datum mého narození je prý nějaké špatné. Ale není, jsem dáma v letech, ale zkoušky zmáknu, když je udělal i Foxínek.Já dáma Kelly uprostřed, vlevo Alfík, vpravo Fox


Konečně páníčci koupili auto s klimatizací, ať nám není v létě tak horko. A v létě o dovolené radši jezdím s páníčky na kopec lanovkou, než capkat nahoru pěšky. Procestovali jsme celou republiku, byla jsem skoro všude.

Čím jsem starší, tak si mne páníčci hýčkají. Jednou jsem vyskočila na sedačku a zabrnělo mne celé tělo, prý jsem na 10 minut ochrnula. Přešlo to, byli jsme u psího doktora. Od té doby už nechodím moc po schodech - nosí mne v mé psí tašce. Musím papat i nějaké léky na srdíčko a na klouby. Vyšla o mně a o nás veteránech i kniha Zůstaň déle. Já zůstanu co nejdéle. Ťapánek z knihy už sice ve svých 20 letech umřel, ale já se do psího nebe ještě nechystám.

Agility již v posledních letech moc neběhám, jen skokovky, šikmou stěnu-áčko už ne. Radši teď běhám psí coursing, to je zábavnější. A děláme hodně canisterapii, chodíme do domovů důchodců, kde si pejsky
hladí a dávají nám piškotky, ty já moc ráda. A když je venku moc sněhu a bořím se, jsem ráda, že se projdu alespoň po těch domovech, kde zahřívám dědečky a babičky a těším jejich dušičky.Jsem absolutní vítězka výstavy v Hranicích na Mor.


Doufám, že se mi už nic špatného nestane a budu se mít dobře, když už jsem se asi 3x vyhnula psímu nebi. Akorát bych nemusela papat většinou granulky a chtěla bych trochu více pečených rybiček, jatýrek, kuřátka, řízečků a šunčičky. Už se těším na další vánoce, kdy tohle snad zase dostanu. Mám ráda, když se vítám s páníčky po svém a když jsme všichni spolu. Když páníčci jí u stolu, s Foxíkem a Alfíkem hodíme kukuč "Týden jsme nejedli, dejte nám něco!".

Aktualizace dne 1.9.2015 :

Páníčci zjistili od mého prvního majitele, že jsem se narodila 18.2.1996. Stále však jezdím na výstavy a oni koukají, jak hezky capkám po 4 nožičkách, sice už špatně vidím a slyším a dostanu nějakou dobrůtku, tak proč ne. A skoro vždy vyhrávám soutěž veteránů v Hranicích na Moravě, protože staršího pejska tam nemají a já, dáma v takové kondici bych asi těžko byla horší jak ostatní mladší pejsci. Vyhrála jsem i soutěž dvojiček (2014) jako 18letá s Foxíkem,  kterému je 12 let, mezi asi 25 mladšími páry psů v Prostějově (2014). To jsme jim to nandali, haf !

Letos (2015) v Hranicích jsem opět vyhrála, co se dalo. V srpnu do Prostějova asi ne, je dost horko. Když je hic, já jezdím večer plavat i s Foxíkem a Alfíkem. je to fajné, ochladí to.

No je pořád horké léto 2015 a už tolik nemůžu běhat a sním toho méně a méně....

Holt to trávení není asi věčné. Páníčci se snaží mi dávat vše možné, ale mi už ani to masíčko moc nejede. Vezou mne k veterináři, prý přece nemůžu umřít hlady. Dávají mi nějakou kapačku a testujou krev. Ale už to nepomáhá a nezabírá....dýchá se mi těžce a tělo mne pálí a nějak nemůžu usnout....asi se už rozloučím, už to dál nejde, půjdu do psího nebíčka...
 

 

Pozn. zapisovatele : Statečná Kelly zemřela dne 31.8.2015 ve večerních hodinách ve věku 19,5 roku. Navždy zůstane v našich srdcích a vzpomínkách. Čest její památce a v psím nebíčku se měj dobře. Pac a pusu.


 

 

Vysvětlivky zkratek : ZOP -zkouška zákl. ovladatelnosti psa dle MSKS-Moravskoslezský kynologický svaz,  ZZO - Zkouška zákl. ovladatelnosti dle ČKS-Český kynologický svaz,  SA2 - small(malí psi) agility třída 2 (jsou třídy A1-začátečníci, A2 - středně pokročilí, A3 - pokročilí, A3 šampion - velmi pokročilí)

Na závěr pár foto, ať vidíte, že nás krásných je málo :-))

Jsem krásná mezi kvítky

Výlet údolí Moravice

 

já ráda skáču do vody pro aportek

Skok do vody pro klacíček....

 

Jsem i vodní dáma

jsem i vodní žena

 

já jsem i sněžná žena

a nebo sněžná žena

já jsem ve sněhu

ano to jsem já

Více foto na mých stránkách zde : http://www.dohlib.net

 

 

 

 

Autor: Libor Dohnal | karma: 20.03 | přečteno: 2773 ×
Poslední články autora