Jací jsme na pejsky ?

Mezi lidmi je hodně rozšířeno chovatelství, zejména pejsků. Toto malé zamyšlení je zaměřeno na to, jaké máme pejsky a pejskaře. Jakým způsobem je chováme a cvičíme, pojednává tento článek, který se pokusí je zařadit do několika základních skupin.

Foxínek v zimě na cvičákuDohnal Libor

1. Domácí mazlíčci "gaučáci"

Někteří mají pejsky, které mají jen jako domácí ozdobu a chodí s nimi akorát ven venčit. U této kategorie psů je důležité, aby chodili ven co nejčastěji - aby se příliš nenudili a taky aby moc neztloustli. Překrmovaný a obézní pejsek trpí a je to již také v některých extra případech kvalifikováno jako týrání, neboť pes trpí na klouby, trávicí systém atd. Co takovému pejskovi doma dovolíme, záleží na nás. Někteří spí s námi v posteli, jiní jsou odkazováni na jiné místo. Když už mu nedovolíme do postele, měl by být alespoň s námi většinou ve stejné místnosti či co nejvíce poblíž.

2. Domácí mazlíčci aktivní

Bydlí také s majiteli v domě nebo v bytě a na rozdíl od předchozí skupiny majitelé dbají o jeho aktivní život, výchovu a výcvik, jezdí s ním např. na výstavy a různé soutěže, skládají s ním zkoušky.

Samozřejmostí je, že je berou i na dovolenou. Ideální skupina, pes je šťastný a spokojený a i majitel žije aktivně. Dbají na jejich výživu, tak aby byl pes v kondici, ani ne hubený a ani obézní, zajímají se o jejich kvalitu krmiva, dále se starají o srst, tlapky, drápky…Pes má spokojený život a poslouchá s radostí, majitelé je umravňují jen za jejich výstřelky, ale vždy po "psím", čemuž pes rozumí. A když vidí, že je něco nad možnosti a síly pejska, nenutí jej k tomu za každou cenu.

3. Pes venkovní či v kotci

Další skupinou jsou pejskové, kteří mají něco dělat, ale aby to majitele nestálo moc času či finance. Například jen hlídají pozemek, dům, sklad. Důležité je, aby pes nebyl příliš dlouho sám a zavřený v odlehlém prostoru (a i prostorný kotec či bouda je tímto prostorem). Každý pes by měl totiž mít kontakt s člověkem a měl by chodit na procházky mimo svůj rajón, kde bydlí a přežívá. Bohužel se u nás

neposuzuje jako týrání to, když pes toto nemá, pro posouzení stačí když pes má vodu a žrádlo, případně očkování, ale jinak je pořád sám a zavřený. Škoda. Nezřídka vidíme, že pejsek je skoro celý život uvázaný na řetězu u boudy. Chudák, měl smůlu na ty, kdo si ho vzali.

4. Pes "robot"

Někteří si pořizují psa pod plášťěnkou mazlíka, ale pokud jim pes nevyhovuje, neváhají jej "dát pryč". Proč ? Není vhodný pro výcvik, nedá se cvičit, s ním by nezískal umístění na výstavě, závodech, neudělá zkoušky....to jsou povětšinou padůvody takovýchto sběratelů úspěchů, kde pes má hrát jen úlohu zviditelnění majitele tím, že bude plnit jednu zkoušku za druhou a bude se umísťovat. Nezřídka se stává, že takový pes umírá velmi mladý, a to z "nezjištěných příčin".  Pejsci této skupiny pocházejí nejvíce z plemen typu německý ovčák, který je ideální pro výcvik,a

přežije-li někdy tu "drezúru", stává se z něj pes skoro robot. Plní úkoly svého pána spíše ze strachu než s radostí. Takhle by to nemělo být. Tito pejskové, když nechápou své majitele, jsou občas vystaveni i fyzickým trestům...Na rozdíl od předchozí skupiny sice nemají tolik nudy, ale na druhou stranu je může dát majitel pryč, v lepším případě najde někoho vhodnějšího, v horším se dozvídáme, že se otrávil či zaběhl nebo prý sám „nějak“ umřel…

Tak co, zařadili jste se někam?  Ideální je být  v druhé či první skupině. A rád bych, aby poslední dvě skupiny vymizely a nebyly.

Někdy se mohou vyskytovat kombinace prvních dvou a druhých dvou skupin. Samozřejmě, může jich být více, třeba mohou existovat speciální psi slepečtí, záchranářští, ovčáčtí hlídající stáda atd. Já chtěl zmapovat jen ty základní skupiny amatérských chovatelů alias pejskařů.

A pokud chcete psa fyzicky trestat či dokonce použít elektrický či ostnatý obojek (bohužel jsou mezi námi i takoví), vyzkoušejte si ho především na sobě.

Není žádné umění přinutit slabšího po zlém, ale je radost, když ho to naučím po dobrém a ne, aby to dělal ze strachu a z donucení a někdo si na něm masíroval své ego.

Už dnes někteří rozhodčí na psích soutěžích poznají, jestli pes provádí úkony radostně, nebo protože prostě musí – a psi, kteří to dělají jako uzlík neštěstí „bojím bojím“,  dostávají méně bodů.  Již je všeobecně známo, že při výcviku a výchově je lepší především pozitivní motivace. Metody, jako plácání či dokonce bití a kopání psa budou doufám už jen špatnou minulostí….pes by měl být náš parťák a kamarád.

Každý pejsek by měl mít odpovídající výchovu a částečně i nějaký výcvik či činnost, aby se nenudil. I starší hafík, když ho necháme jen ležet, by ocenil trochu přiměřené aktivity.

Ano, pes je největší přítel člověka a chtěl by jím být. Ale bohužel se stává, že člověk je největší nepřítel psa. Staré názory, že patří do kotce  či do boudy a na řetěz jsou dnes už doufám velmi scestné. Bohužel jsou v dnešní době stále praktikovány s tichým souhlasem společnosti.

Přidáte-li se k jakékoli skupině, ať již oprávněně či ne, oči a mimika Vašeho pejska hovoří vždy jasně- a to se pozná vždy, psí oči nelžou, neumí to.

Však koukněte na fotky.....doslov níže.

Fotografie k článku mají ilustrační charakter a jejich umístění přímo nesouvisí s jech umístěním v článku.

Nemám totiž fotky psů na řetězu a zavřených v kotci ani psů robotů. A kdybych i měl, nechci je se vůbec dávat. Nelíbí se mi. Mám rád  šťastné a spokojené pejsky.

Ale ne však zase rozmazlené.

A myslím, že je pochvalou a poctou, když o nás pejskařích okolí prohlásí, že by chtěli být u nás pejsky.